Stála na podiu, hlavu sklopenou, světlé vlasy jí padaly do čela. Zpívala
soustředěně a přesto uvolněně. Dělila se s námi o radost a krásu obsaženou v
hudbě.
Prstem si četla v notách. Papír byl bílý jako sníh, ale její prsty v něm
dokázaly najít skryté značky.
Stála tam, sama za sebe, a za ní orchestr a celý sbor, a ona zpívala sólo; na
rozpažení vzdálena od dirigenta, kterého neviděla. Přesto dýchala současně se
stovkou dalších hudebníků neomylně vedena neviditelnou taktovkou dirigenta.
Stála tam, a nebyla sama.
Jejich hudba naplnila celý kostel i srdce nás všech.
Možná zajdu okolo vánoc na Rybovku. Jeden kamarád ji hraje každej rok na cello.
OdpovědětVymazatTohle bylo Magnificat, John Rutter. Jmeno mi predtim nezname. Krasna hudba, doporucuji.
OdpovědětVymazatV tom případě díky za tip.
OdpovědětVymazat