pondělí 17. prosince 2012

Slepá sopranistka

Stála na podiu, hlavu sklopenou, světlé vlasy jí padaly do čela. Zpívala soustředěně a přesto uvolněně. Dělila se s námi o radost a krásu obsaženou v hudbě.
Prstem si četla v notách. Papír byl bílý jako sníh, ale její prsty v něm dokázaly najít skryté značky.

Stála tam, sama za sebe, a za ní orchestr a celý sbor, a ona zpívala sólo; na rozpažení vzdálena od dirigenta, kterého neviděla. Přesto dýchala současně se stovkou dalších hudebníků neomylně vedena neviditelnou taktovkou dirigenta.

Stála tam, a nebyla sama. Jejich hudba naplnila celý kostel i srdce nás všech.

3 komentáře:

  1. Možná zajdu okolo vánoc na Rybovku. Jeden kamarád ji hraje každej rok na cello.

    OdpovědětVymazat
  2. Tohle bylo Magnificat, John Rutter. Jmeno mi predtim nezname. Krasna hudba, doporucuji.

    OdpovědětVymazat